Pět strategií, jak si udržet fitness předsevzetí

19. 2. 2019 | Les Mills

Nejde vám držet se režimu cvičení? Je to tak, že to možná není všechno jen vaše chyba.

Všichni ten příběh známe : Přes Vánoce jíme trošku více, než bysme měli a pak si slíbíme, že v lednu budeme žít zdravěji a cvičit častěji. O pár měsíců později však tyto ambice ztratíme a je pravděpodobné, že nám zbyde jen pocit viny, že jsme se nedrželi toho zdravého životního stylu. Výzkum však ukazuje, že na vině nejsme jen my sami.

Vlastně to vypadá, že částečně v neudržení předsevzetí hraje svou roli genetika.

Studie lidského genomu (DNA apod.) odhalila několik genů spojených s formováním návyků. Některé z těch nejzajímavějších jsou spojovány s receptory dopaminu. Dopamin je obecně známý jako hormon “potěšení”, ale dojde-li na zvyky, má dopamin ještě důležitější roli. Ukazuje se, že zvyšuje ochotu vydržet věci, které nás nebaví. Znamená to, že máte-li vyšší úrovně dopaminu, máte větší šanci vracet se pravidelně do fitka i přesto, že vás to až tak nebaví, než někdo, kdo má úrovně dopaminu nižší.

Takže jen potřebujeme jen více dopaminu, ne?

Ne úplně.

Zábava zvyšuje úrovně dopaminu, takže jistě každý kdo dělá LES MILLS workouty zažívá magii a chce se vracet znovu a znovu? Po pravdě – ne! Tady se do hry míchají receptory dopaminu. Receptory dopaminu odpovídají za to, aby váš mozek dostal informaci, kolik dopaminu je ve vašem systému, který vede přímo k pocitům – být schopná zvládnout cvičení ikdyž se vám zrovna cvičit nechce. Takže čím více receptorů dopaminu funguje, tím citlivější je vaše tělo na hormon. A jsou to právě geny, které rozhodují, které receptory jsou vyplé a které zaplé (specificky receptory D1 a D2)

V zásadě, pokud vám chození do posilovny připadá spíše jako rutina a máte problém vyhrabat se z pohovky, nemusí to být jen vaše chyba. Geny mají alespoň částečnou spoluúčast.

Jak moc jsme kontrolovaní našimi geny?

O tom jsou nekončící dohady, ale jedna věc je jistá : Geny nekontrolují stoprocentně naše chování. To znamená, že existují postupy, jak trénovat návyk na pravidelné cvičení bez ohledu na geny.

Pět způsobů jak to udělat, aby návyk na cvičení už zůstal

  1. Dělejte cvičení, které vás baví
    Rozmanitost cvičení je prakticky neomezená. A pokud nevíte co přesně vás baví, zkoušejte všechno, dokud to nenajdete.
  2. Nepřehánějte to
    Zásadní problém – lidé často začínají cvičební rutiny tím, že dělají tak moc a tak často, jak je to možné. V zásadě to není udržitelný přístup v dlouhodobém horizontu. Takže ikdyž máte chuť ze začátku strávit celé dny vaším oblíbeným cvičením, nezapomeňte si dát pravidelně dny na odpočinek, kdy nebudete cvičit. Tímto si dáte čas na zotavení těla i mysli.
  3. Buďte k sobě milá – nevadí jeden den zameškat!
    Nastavte si cíl, jak moc chcete trénovat. Pak se ale netrestejte, když jeden trénink zameškáte. Studie prokázaly, že když zameškáte jednu hodinu cvičení, nic se nestane. Nejen, že to nebude mít negativní vliv na vaše zdraví a kondici, ale samotná jedna lekce, kterou zameškáte, nebude mít vliv ani na vybudování návyku ke cvičení. Když tedy jednou zameškáte, neřešte to tolik a raději se vraťte brzy ke svému cíli.
  4. Budování návyku trvá. Dlouho.
    Studie ukázaly, že může trvat 18, až 254 dní aby si člověk vypěstoval návyk. Záleží však na každém jednotlivci. A to je ohromné rozpětí! Nenechte se tak znervozňovat tím, že někdo se do toho dostane během pár týdnů. Vám budování návyku může trvat i déle. Jedna věc je jistá – nevybudujete si návyk na ničem, co neděláte!
  5. Oslavujte úspěchy
    V tomto uspěcháném světě úspěch příliš neslavíme. Avšak malá oslava úspěchu je ve fitness nezbytná, abyste si vybudovala návyk. Tyto oslavy totiž způsobí pozitivní ujištění, že je váš návyk správný! Úspěch může být malý, nebo velký. Tak se ho nebojte poslat na sociální síť a nechte svět slavit s vámi!


Závěrem

Někteří lidé mají genetické predispozice k tomu, aby si na cvičení vypěstovali lepší návyk, než jiní. Adaptujte pozitivní psychický přístup, řekněte si, že vy můžete a taky udržíte tento nový návyk na cvičení a kdo ví, geny, nebo ne, třeba to konečně dokážete.