Sacharidy

4. 4. 2018 | Výživa

V prvním článku o sacharidech bych ráda nastínila všeobecný základ a charakteristiku sacharidů. Nastíníme si pojmy jako monosacharidy, polysacharidy, škrob. Kde a za jakých podmínek probíhá trávení a jak se sacharidy po strávení dále využívají.

 

V západních průmyslově vyspělých zemích představují sacharidy 50 % z celkového denního příjmu a z toho je zhruba 20 % jednoduchých cukrů. 

 

 

Sacharidy lze rozdělit na monosacharidy, tedy úplně ty nejjednodušší, nejzákladnější molekuly, kam patří glukóza, fruktóza a galaktóza. Dále existují disacharidy, které jsou složeny ze dvou monosacharidů a řadíme sem maltózu, laktóza a sacharózu. Dříve se přijímaly polysacharidy ve formě škrobu. Mezi škroby patří zásobní forma sacharidů, glykogen. Molekuly glukózy jsou ve škrobu buď v jednoduchých (amylózy) či rozvětvených (amylopektiny) řetězcích. Důležitým polysacharidem je vláknina, je zastoupena především v ovoci, zelenině, semenech, obilninách atd.

Samotné trávení sacharidů začíná již v dutině ústní působením enzymu α-amylázy, dříve nazývaným ptyalin. Monosacharidy se sliznicí v dutině ústní mohou rovnou dostávat do krevního oběhu, jako pohotovostní zdroj energie. Tohoto faktu se využívá při tzv. „mouth rinsing“ především při vytrvalostních a kolektivních sportech. Následným působením amylázy podobně jako endopeptidázy jsou sacharidy štěpeny na oligosacharidy, dále na polysacharidy a nakonec na maltózu a izomaltózu. Ke konečnému rozkladu na monosacharidy, které mohou být buňkami sliznice resorbovány, dochází pomocí disacharidáz nacházející se v klcích tenkého střeva. 

Po vstřebání v tenkém střevě se sacharidy dostávají do intermediálního metabolismu, kde mohou být využity několika způsoby. Primárním způsobem je získání potřebné energii, které probíhá za přítomnosti kyslíku či bez něj. Druhou cestou je jejich uložení do zásobní formy jako glykogen. Tento proces se nazývá glykoneogeneze. 

V lidském organismu je zásoba glykogenu asi 450 g, přičemž 150 g se nachází v játrech a zbytek ve svalech. 

Jaterní glykogen slouží k udržování hladiny glykémie a svalový jako energetická rezerva. Při nedostatku glukózy dochází k tzv. glykogenolýze tedy rozložení glykogenu na molekuly glukózy. Vyčerpáním jaterního glykogenu vzniká glukóza způsobem, který se nazývá glukoneogeneze, novotvorba glukózy. Pokud je energie zajištěna, zásoby glykogenu naplněny, přeměňují se sacharidy na mastné kyseliny, které se ukládají do tukových dep. Ze stravy se denně přemění 1 – 2 % sacharidů na mastné kyseliny. Je – li strava hyperkalorická může dojít ke ztrátě až 23 % primárně dodané energie kvůli přeměně sacharidů na tuk. 

Nervové především mozkové buňky a erytrocyty (červené krvinky) svou energetickou potřebu kryjí především z glukózy, proto je nutné udržovat její určitou koncentraci.

Příště se budu zabývat více jednotlivými sacharidy, jejich významem a využitím ve výživě a dietologii.

Marie K.

Literární zdroje

KASPER, Heinrich a Walter BURGHARDT, 2015. Výživa v medicíně a dietetika. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-4533-6. 

KOOLMAN, Jan a Klaus-Heinrich RÖHM, 2012. Barevný atlas biochemie. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-2977-0. 

SVAČINA, Štěpán, Dana MÜLLEROVÁ a Alena BRETŠNAJDROVÁ, 2012. Dietologie pro lékaře, farmaceuty, zdravotní sestry a nutriční terapeuty. Praha: Triton. ISBN 978-80-7387-347-9.